Last week in Victoria

Poslední týden ve Victorii, v Kanadě, na mém ex-change pobytu v Novém světě. 

V pátek jsem měla poslední zkoušku, marketing. I když mi šlo hlavně o to prolézt, snažila jsem se přípravu nepodcenit a aspoň se trochu té nudě věnovat. Čekalo mě snad tři sta stran (7kapitol) z učebnice na projití, ale nakonec to tak děsný nebylo. Jedno odpoledne jsem se snažily učit se Stefanii ve Starbucks, ale spíš než marketing to bylo brouzdání na facebooku. Z čehož plyne jen jedno: musím se evidentně učit sama, skupinové studying očividně není moc efektivní způsob.

Nakonec zkouška (60 testových otázek a 6 rozepisovacích) nebyla tak těžká, i když jsem si pak  vyčítala, že jsem tam spoustu věcí zbytečně zmrvila.

Po testu jsme se odměnily obědem v Bin 4 Burger - naprosto úžasné restauraci s nejlepšími burgery - s Pauline, Stefanie a Gabriellou. Za těch pár měsíců jsem snědla nespočetně burgrů a hranolek, takže až dojedu, čeká mě dieta, jinak ze mě brzo bude malá kulatá koule tuku s vysokým cholesterolem a cukrovkou. Nicméně burgry ke Kanadě patří, ono vlastně ani v hospodách tady nic jinýho nemají. Večer jsme pak zakončily filmem Iron Lady v Uvic kině. Moc se mi výstup Maryl Streep líbil, takže kdo tento masterpiece ještě neviděl, má co dohánět!

V sobotu jsme pak doma měli "velkou" večeři - přišla Jenina kamarádka Marla  s manželem. Jen z toho byla celá hin už týden před tím  a pečlivě plánovala menu a prostírání stolu. Nabídla jsem se, že bych mohla třeba upíct štrúdl, z čehož nakonec sešlo, protože vše bylo v režii Jen, ale já jsem stejně v tu sobotu byla celkem busy. Měly jsme sraz ve městě se Stefanie (které ten den přijela mamka, takže jsme se chtěli naposledy rozloučit) a Samirou (která sice odjížděla až v úterý, ale loučení padlo už na sobotu). Bylo krásně slunečno, tak jsem stylově popadly kafe ze Starbucks (na radu Italky Gabrielly jsem ve Starbucks konečně začala pít i něco jinýho než jen Caramel Latte - Café Misto- a vyplatilo se) a šly se projít kolem pobřeží a ulicemi rozkvetlé Victorie a užít si poslední chvíle spolu. 

No a v pondělí a úterý se uskutečnil big trip to Vancouver. Ve Victorii už skoro nikdo nezbyl, tak jsme se vydaly jen já a Pauline. V pondělí nám kupodivu vyšlo počasí, bylo slunečno a teplota kolem 20°C. Tak jsme si naplánovaly navštívit jeden ze suspension bridges - takhle: jeden se jmenuje Capilano a platí se na něj vstup kolem 30 dolarů a ten druhý je v Lynn Parku a je zadarmo. No můžete si tipnout, na který jsme se vydaly. 

Večer jsem se vydaly na vyhlídkovou věž Vancouver Lookout. Měly jsme štěstí, protože jsme tam byly zrovna v době západu slunce, podařilo se nám teda zachytit něco naprosto dokonalého.

 Den jsme tradičně završily večeří, jak jinak než burgerem. Ovšem najít nějakou normální cenově příznivou restauraci downtown Vancouver se ukázalo jako téměř nemožné -  všude byly jen samé drahé luxusní podniky, naštěstí po chvilce chození a bloumání městem se na nás usmálo štěstí a zapadly jsme do sympatického místa Red Robin - jak jinak než burger place. Po večeři jsme pak šly zkouknout Zaca Efrona na nový film The Lucky One. Mně se film líbil, možná si i dokonce přečtu knížku, která byla vydaná.

Úterní den jsme začaly "brunchem" ve francouzské palačinkárně a následně se odploužily omrknout místní obchody a trochu provětrat kreditky. I když počasí nebylo tak skvělé jak v pondělí, šly jsme přes půl města do Stanley Parku, nechaly se trochu vyděsit divokými husami a zvolna se vydaly podél pláže zpět do města, protože začínalo pršet. 

Kvůli dešti jsme velkoměsto Vancouver opustily neplánovaně dřív a chytly ferry do Victorie už v 7 večer. I když jsme ve Vancouveru nestrávily příliš mnoho dní, a existuje hromada dalších míst, která stojí zato vidět, náš mini výlet jsme si užily a nádherný Vancouver opustily s dobrým pocitem. 

No a jak to dopadlo s mýma známkama? Překvapivě skvěle, obdržela jsem: A, A, A- a B+, takže jsem na sebe trošku hrdá, ale je mi jasné, že na ESF je jim úplně putna, jestli dovezu Dčka nebo Ačka, což je celkem škoda, no ale už jsem si zvykla...

What I learned in Canada: Never Trust Canadian Weather Forecast

V neděli mě ( a Pauline) rodina "vyvezla"na výlet na Salt Spring Island. Je to malinký ostrůvek severně od Victorie. Cesta ferry trvala něco málo přes půl hodiny; mohli jsme si buď vybrat sedět v autě nebo se jen tak courat po palubě (nikde žádný obchody, ba ani kafe!, naštěstí záchody byly!!). Počasí nám poměrně přálo, bylo slunečno ale nic není ideální, takže to trochu kazil silnější vítr. Kupodivu mám pocit, že si na to kanadský "shit weather" začínám zvykat a už mi ani nepřijde zima. 

Ostrov je to vskutku malý, ale moc krásný; silnice lemované starými domy a farmářskými staveními s ohradami se stády ovcí a krav, a tu a tam prťavými kostelíky. Autem jsme projeli ostrov během půl hodiny a zaparkovali v lokalitě s pár obchůdky a restauracemi. Měla jsem radost, protože se mi podařilo ukořistit nádherný diář 2012 ve slevě za 5 dolarů (viz foto). Rozhodně jsem nemohla vynechat postarší knihkupectví, kde jsme během chvilky objevily s Pauline doslova knižní poklady. Já jsem si na její doporučení odnesla knihu " Girl with a Pearl Earring" od Tracy Chevallier. Má to snad i být film, ale ten jsem taky neviděla. No snad to bude stát za to; když ne, tak mám aspoň památku na Salt Spring. Já jsem Pauline vychválila Lolitu (nechápu, jak to, že ji nikdy nečetla!), takže když jsme po úmorném lození po žebříku do nejvyšších polic (samozřejmě, že spisovatelé od N byly úplně nahoře!) konečně našly výtisk v nádherné vazbě se starobylými ornamenty, nebyl důvod nekoupit. 

Na cestě zpátky jsme už byly tak unavení, že jsme v autě vytuhly a vzbudili se když jsme skoro byly ve Victorii. Na poslední chvíli nás nenapadlo nic lepšího, než se jít rychle vyfotit na palubu do toho děsného větru a snažit se napodobit scénu z Titanicu (byly jsme přece na lodi!), což se ukázalo skoro jako nenapodobitelné:D

V pondělí jsme měli v plánu menší výlet do nedalekého Thetis Lake Parku, ale dopoledne bylo zataženo a vypadalo to na déšť, navíc předpověď pro úterý byla mnohem optimističtější, co se slunce týkalo. Jak jsme se šeredně spletli!! V pondělí bylo nakonec parádně slunečno, i když větrno, a v úterý (kdy jsme šly do parku) bylo odporně zataženo, zima a následně i deštivo. Z čehož plyne jen jedno: fuck the Canadian forecast! 

Nicméně i přesto se výlet k Thetis Lake poved. Pauline úspěšně zaspala (sraz jsme měli v 11 ve městě), takže jsme se tam vydaly jen já a Stefanie, pořádně nabaleni jídlem a pitím. Měla jsem radost, že je Thetis Lake konečně pořádný park a ne jen lavička na kopci (jak jsem tomu byla svědkem u Mt. Tolmie Park),ale je to obrovský kus plochy s jezerem lemovaným lesy a skálou. Málem jsme se úspěšně ztratily, protože nikde se milí Kanaďané neobtěžovali postavit mapy nebo informační cedule, takže jsme skrytě doufaly, že když prostě budem kráčet dál a dál po cestě, někam nás to dovede. Jezero se nezdálo tak veliké, ale hodně se klikatilo, takže jsme na "procházce" strávily víc jak hodinu a půl chozením kolem jezera.
Pršet začalo až když jsme dorazily zpět na začátek, což byla docela výhra. Nafotily jsme spoustu fotek, snědly oběd a vydaly se zpět k městu. I přes zataženou oblohu jsem si ten park vychutnala; ani neumím popsat ten klid a pohodu, kterou jezero a příroda vytvořily.

Good Morning, Victoria!

Dneska jsem si výjimečně přivstala a i když byla sobota, budíček na 6 ranní a běh na pláž. Z domu je to asi 15 - 20 minut volnějšího joggingu. Slunce mělo v plánu vycházet (jak jsem si obezřetně den předem zjistila) 6.26am, takže jsem na pláž doběhla tak akorát. Kupodivu jsem nebyla sama jediný blázen, ale našel se tu ještě jeden nedospalec se psem a několik běžců. Vstávání se vyplatilo, východ slunce nad oceánem je opravdu něco nádherného. Nejsem tak zdatný fotograf, takže těžko jen můžu ten moment zachytit na foťák dokonale. Procházela jsem se kolem pobřeží. Moře bylo neobvykle klidné. Bylo příjemně chladno a od rosy mi po chvilce zábly promočené boty. Ale ten klid a pohoda se ničemu nevyrovnala. Pozorovala jsem okolní domy, jak se postupně jeden za druhým rozsvěcují a lidé pomale vstávají. Klidným krokem jsem prošla pobřeží tam a zpátky a klusem se vydala zpět domů. 

Sobotní den jsem začala brzkou snídaní a nastartovaná energií ze slunce.

Made in Canada

Semestr ve Victorii utekl rychleji, než jsem si představovala. Oficiálně jsem měla poslední hodinu na Uvic minulý čtvrtek, 5. dubna. Před tím mě v pondělí čekala velká skupinová prezentace do BCOM k Brianovi. Měli jsme v 15 minutách odprezentovat, jak dělat business v námi vybrané zemi. My jsme měli Jižní Koreu, což bylo poměrně zajímavé. Jelikož se jednalo o fakt seriózní business prezentaci, museli jsme tomu přizpůsobit i náš dress code - takže pánové a dámy, suit up! Musím říct, že jak nesnáším prezentace a o to víc v angličtině, tahle mě poměrně bavila. Celému procesu předcházela opravdu důkladná příprava, což čítalo bezpočetně meetingů o délce pět hodin a víc... ale dle mého názoru se to vyplatilo! Prezentaci jsme měli skvěle natrénovanou, takže jsme opravdu působili jako tým (pořád čekám na link od videa, jestli to nebude strašný, tak to sem možná i postnu;)

Ve čtvrtek jsme pak zakončili semestr v oblíbeném baru/hospodě/klubu Canoe. Měla jsem pivo, ale stejně mám pocit, že jsem si za ten semestr na tu kanadskou břečku nezvykla. V pátek ráno jsme měli oficiální Year-End Brunch ve škole. Bylo znát, že jsme minulou noc slavili, takže i když byla začátek nastaven na 10 am, drazí exchange studenti se trousili až po 10. s jemnou kocovinou a nedospalí. Jelikož byl Velký Pátek, musela jsem svoje chutě směřovat na sladší bezmasou stravu,což mi ale vyhovovalo. K snídani jsem si naložila čerstvé croissanty a ovoce, kávu a podivný jahodovo-kiwi nápoj v plechovce. Potom jsme byli podle univerzit vyvoláváni dopředu k děkanovi fakulty a obdařeni památečním certifikátem. Po oficiálním programu následovala doslova fotící smršť. No, byli jsme všichni parádně oháknutí,tak proč toho nevyužít ;)

Já a pan děkan!

my exchange business studenti z celého světa




Velikonoce proběhly bezvadně. Počasí se kupodivu vytáhlo a celý víkend bylo nádherně. V sobotu večer doletěla Bahara (jejich dcera, co bydlí v Kolowně) a v neděli jsme měli rezervaci do restaurace Marina na sváteční brunch! Ale před tím jsem si aktivně zaskočila již!! na 8. hodinu ranní na mši do St. Andrews Cathedral. Po mši mě doma čekalo překvápko - můj velikonoční koš s novými papučemi a krokoměrem a spoustou Twix tyčinek!! Brunch byl jako obvykle vydařená akce, ochutnala jsem snad úplně všechno, dokonce i sushi!, kus-kus, uzeného lososa, různé saláty, ústřice, šunku, a nespočetně dezertů.. Pak jsem si připadala jak těhotná s trojčaty, ale žijem jen jednou, tak co už:D


V úterý po Velikonocích jsem měla final test z OB, v 7 večer. Nebyl to nejtěžší test, ale hodně věcí jsem si prostě musela vymýšlet, tak snad bude Claire benevolentní v opravování.
Včera jsem se zúčastnila super akce, mělo se sice začít BBQ na pláži kousek od Uvic, ale já líná jsem si radši odpoledne dala dvacet. Opět jsme byli v Canoe, kde hrála živá muzika. Rozhodla jsem se nedělat stejnou chybu a zvolit něco jiného než kanadské pivo. Jako dobrá volba se ukázal džbán (opravdu DŽBÁN!) starého dobrého anglického Pimm´s! Kupodivu ho nikdo okolo neznal, ale všem chutnal. Džbán jsme vypily se Stefanie jak nic a další volba padla na Cosmopolitan, ten jsem pro změnu zase nikdy  nepila já, ale chutnal mi moc. Byla jsem ráda, že se nás sešlo opravdu hodně, snad všichni exchange studenti, který jsem znala. Byl to moc fajn večer, někteří byli roztomile opilí, a kolem půlnoci se rozhodlo pokračovat v klubu Boutique. U vchodu nám dvakrát zkontrolovali naše ID a dokonce si i udělali fotku. Domů jsem se dostala mírně podnapilá s bolavýma nohama, protože mě po cestě nenapadlo nic lepšího než si zout podpatky a pokračovat jen tak v ponožkách. Cestou jsem utrhla pár růžových tulipánů do koupelny a padla jako zabitá do postele... ale s pocitem, že mi budou všichni chybět. Bude mi chybět Victorie, cluby, hospody i to nechutný pivo...


Na zítra mám velký plán: východ slunce na pláži, tak snad mi to vstávání vyjde!
 Dobrou noc Kanado, dobré ráno Evropo!

Back to Blogging...

Po dlouhé pauze jsem se rozhodla do"blogování" trošku víc ponořit a zahltit to tu příspěvkama (jo, jsem fakt totálně líná), který až si po delší době přečtu, mě budou náramně bavit.

No myslím, že bych se mohla vrátit kousek zpátky a zmínit se o našem reading breaku a výletu do USA. Takže, v polovině semestru tu bývá reading break - podle názvu by studenti měli toto volno věnovat studování a přípravě na midterm testy, které je pak čekají, ale nikdo není tak bláhový, takže místo reading break je ten týden spíš zván "travelling break". 

Takže jsem já, Pauline, Soňa a Stefanie podnikly výlet do USA!! V pátek 10.2. jsme se ferry z Victorie vypravily do Seattlu. Nikdy by mě nenapadlo, že už ve Victorii budeme muset projít poměrně drsným kontrolním systémem z americké strany. Sranda pak byla, když mi trošku nefungovaly otisky prstů a museli mi je snímat snad pětkrát, než to ukázalo, že nejsem terorista... no moc jsme tomu nepomohla, když jsem si nemohla vzpomenout na jméno hostelu, kde jsme spaly. 

Cesta ferry trvala asi dvě a půl hodiny, ale nenudila jsem se. Naproti nám seděly tři srandovní babky ze Seattlu (matka, dcera a asi teta). Teta učila svou (asi čtyřicetiletou) neteř plést. Navázaly jsme konverzaci a během cesty prodrbaly snad všechno, od amerických stereotypů, jak Kanaďani nenávidí Američany,přes můj pobyt v Anglii jako au-pair až po to, že vím, jak se mluví na jihu USA  = ya´ll (čímž jsem přítomné dámy dostala, jelikož všechny byly původem odkudsi z jihu). Ale sranda byla, takže cesta utekla rychle a my jsme konečně připluli k americkým břehům a já jsem poprvé v životě vstoupila na americkou půdu!! Následovala cesta do hostelu s dvacetikilovým kufrem do kopce. Naštěstí Best Western Hostel byl fakt parádní, takže se to trmácení na osmou Avenue vyplatilo. Ráno nás pak čekala famózní snídaně - snad všechno, na co si vzpomenete: domácí waffle, palačinky, jogurty, ovoce, muffiny, nějaká slanina, vejce.. káva, čaj, džusy.. no prostě paráda!!

Space Needle (Seattle)

 Pak jsme se vydali navštívit Space Needle (známá z Grey´s Anatomy), prošli se po městě, zjistili, že Seattle je celkem nudné město, a odpoledne se přemístily na letiště a přesunuly se do jiného amerického státu - Californie a města San Francisco, kde nás čekaly čtyři dny. I tu byl hostel super, sice ne tak jako v Seattlu, ale za ty peníze (cca 23 dolarů na noc i se snídaní) luxus.

 No, ve zkratce, San Francisco je nádherné město. Vysoce multikulturní, takže občas máte pocit, že se tam mluví spíš španělsky a čínsky než anglicky, hodně lidnaté, v noci celkem nebezpečné - netroufla bych si tam sama špacírovat v noci po ulici a s hodně dobrými a levnými obchody! Navštívily jsme Alcatraz - slavné vězení na ostrově, rozhodně všem doporučuji vidět. Za těch pár dní jsem v USA snědla bezpočetně burgrů a hranolek, že můj žlučník se musel modlit,abych přestala, a utratila děěěěsně moc peněz - což bylo zejména díky jejich "super" systému, kdy nemusíte zadávat pin, když platíte, ale prostě "swipe" kartu a je to! easy-peasy!!

Těch pár dní v tom velkém americkém světě jsme si opravdu užily. Po návratu nás čekaly midterm testy, které ovšem nebyly moc náročné - ono je přece jen rozdíl učit se polovinu látky, kterou do vás profesor doslova nalíval během semestru, než se na konci snažit během pár dnů našprtat všechno, jak je tomu u nás doma...

Druhá polovina semestru utekla bláznivě jako voda a já jsme na konci. Mám před sebou jen poslední final a za tři týdny už budu sedět doma... Ani nevím, jestli se mi vůbec chce zpátky do té naší "české" reality...