Two weeks off, lets party begin!!

Tak a jsem skoro u konce. Uteklo to naprosto neskonale rychle a já za dva týdny už budu spát ve svojí posteli doma v ČR. Vím, že jsem absolutně mizerný blogger, ale i když jsem opravdu plánovala sem pravidelně postovat svoje sesmolené poznatky z mého pobytu tady, nějak se nezdařilo. Jednak jsem se za celou dobu necítila nikdy tak hrozně, abych si zde musela vylívat srdce, a jednak taky když už jsem se chystala konečně něco sepsat, nemohla jsem chytit tu správnou psací slinu. Ony se stejně některý věci musí vylíčit osobně s notnou dávkou gestikulace ;) Ale přesto, zde je aspoň další trocha nějakýho toho počtení:


Moje rodina odjela 5. srpna na dvoutýdenní dovolenou do Francie a Španělska. Pro mě to znamenalo dva týdny  relativní svobody. Musela jsem se akorát starat o zvířata a taky jsem dostala seznam úkolů, které jsem měla za tu dobu udělat (úklid, žehlení...). Každopádně jsem tyto dva týdny dostala normálně zaplacený, což bylo úplně nejlepší. V domě jsem teda nezůstala sama - nastěhovala se sem zpátky Livy, sedmnáctiletá dcera, která jim asi před třemi měsíci odešla žít se svým snoubencem (dvaačtyřicetiletým).  I když jsem se s ní před tím mnohokrát bavila, za ty dva týdny jsme se stačily celkem dost spřátelit.
Rozhodla jsem se si vařit česká jídla, takže jsem během těch dvou týdnů zase přepnula na normální režim s klasickým obědem a lehkou večeří (ne opak, jak je tady v Anglii zvykem). Byla jsem velice potěšená, že se mi všechny jídla celkem dost povedla (ano, já vím, samochvála smrdí, ale je to pravda!!) a Liv se po nich mohla utlouct. Přišly jsme k mé radosti na to, že máme obě podobný chutě: obě milujeme hrozinky, houby, zbožňujeme kokos, cokoliv s jablky, skořici... což mi vaření ještě ulehčilo. Dělala jsem například žemlovku, několikrát řízky - jak kuřecí, tak vepřové, rýžový nákyp, tvarohové knedlíky s meruňkama, zapečenou brokolici nebo kuřecí plátek se smetanovo-houbovou omáčkou. Jednou jsem si taky uvařila naprosto obyčejnou houbovou bramboračku - jen houby, brambory, mrkev, trochu brokolice, malinko jíšky, a tu si Liv naprosto zamilovala, musela jsem ji vařit už snad pětkrát, jak úspěšná byla. Dostala pracovní název Veronika´s soup, i když jsem se jí snažila vysvětlit, že je to prostě jen obyčejná potato soup.
O víkendech pak Liv zůstávala u Neila (to je ten "starej" snoubenec) a o sobotách pracuje v jedné kavárně tady v Cambridge , kde je mimochodem i česká kuchařka Eva.
Je to celkem smutný, že se tak mladá holka (ve věku mé sestry) zblázní do tak staršího muže, ale asi ho má fakt ráda. Doma z toho má sice peklo, Beve se s touto situací stále ještě nesmířila, Elly o Neilovi neřekne jedno pěkný slovo a ostatně Neil má zakázáno vkročit do jejich domu, ale ona se očividně nehodlá vzdát. Jeden večer jsem žehlila, tak jsem si otevřela lahev bílého vína, pak přišla Liv, tak jsme ještě ledacos přidaly k pití (například lahev vodky, kterou jsem pak druhej den běžela kupovat do Waitrose, aby nikdo nic nepoznal) a žvanily a žvanily o všem možným do 4.30!! do rána. Rozebíraly jsem víceméně její rodinu, dozvěděla jsem se mnoho zajímavých věcí z minulosti (i z přítomnosti) této obrovské rodiny. Nicméně na sedmnáctiletou holku to má v hlavě celkem slušně srovnaný a je vidět, co v životě chce. Přemýšlela jsem, na jakou stranu bych se asi postavila, jestli na její nebo na stranu rodičů... a nevím. V roli matky bych se zřejmě taky nesrovnala s tím, že můj zeť je jen o sedm let mladší než já, ale pokud bych se zamilovala stejně bláznivě jako Liv, asi bych s tím taky nic nenadělala. Z mého nejobjektivnějšího pohledu bych zřejmě nechala všemu volný průběh... všechno to může skončit rozchodem za měsíc, dva.. rok... nebo ne a pak by přišel na řadu scénář Livy s jejich společnou budoucností a dětma. Což je ostatně i to, co jsem poradila Beve, nemá se cenu trápit teď.. co se má stát stane, každý svého štěstí strůjce. Ostatně Beve si toho za poslední rok taky užila svoje. Ačkoliv to na první pohled vůbec nevypadá a všichni dohromady působí jako klasická spořádaná rodinka, milující rodiče, skvělé děti, teplé večeře každý den, rodinné výlety..., ve skutečnosti se věci mají úplně jinak. Od Livy jsem se dozvěděla, že Tim měl milenku, z čehož Beve právě měla deprese a dokonce se pokusila i o sebevraždu. Strávila asi týden na psychiatrii a jejich manželství málem skončilo v troskách. Každopádně se oba nějakým zázrakem vzpamatovali a začali jejich vztah slepovat. Sice nevím, jak to teď mezi nimi je, ale navenek působí oba spolu šťastně a za týden oslaví 25. výročí sňatku. Beve ještě stále chodí na sezení k psychiatrovi, ale z nejhoršího je asi venku. Už zbývá jen se smířit se situací Liv.


V těch dvou týdnech volna jsem taky navštívila Brighton - přímořské městečko na jihu Anglie. S mou kamarádkou Martinou (nejsem si jistá, jestli jsem ji tady zmiňovala, ale Martina je au-pair JoJo nejlepší kamarádky Georgie, v jejich rodině je už třetí rok,ale na podzim zvedá kotvy a stěhuje se pravděpodobně do Manchesteru, kde chce pracovat v hotelu) jsme zde pobyly dva dny a musím říct, že je to naprosto okouzlující a dechberoucí město. Považuji ho za jedno z nejromantičtějších měst, která jsem ji viděla. Na pobřeží můžete vstřebávat italskou atmosféru, ve městě na vás na  každém rohu číhá typická anglická hospůdka a střed města se pyšní Brightonským "Taj Mahalem" - tedy Royal Pavilonem ;) Opravdu všem doporučuju Brighton vidět, nebudete litovat!


Volna jsem využila i prozkoumání většího počtu Cambridgských hospod a klubů. Ve většině hospod, co jsem navštívila, panuje pravidlo, že si hosté musí sami objednat pití u baru a taky si to sami donést. Točí několik druhů piva, které se ovšem moc nedá pít - je to asi tak, když načepujete pivo a necháte tak hodinu zvětrat, až úplně spadne pěna.. jenže tady to takhle vypadá hned po natočení. Taky cena není moc lákavá - průměrně za pivo asi 3 a víc libry. Hitovka letošního léta je jednoznačně Pimm´s - dokonalý alkoholický nápoj, sladší, barva asi jako rum, podávaný ve sklenici s ledem, citronem, pomerančem, okurkou!!.. a dle libosti i třeba jahodami.. a je naprosto vynikající!!! Co se týče anglických klubů, tak v porovnání s těmi, na jaké jsme zvyklí z ČR, jsou to kluby s velký K! V Cambridge je jich několik, mezi ty nejoblíbenější patří Regal, Revolution nebo Lola Lu. A ačkoliv nejsem moc klubový člověk, jejich atmosféra mě dokonale pohltila, hudba hraje bez přestávky celou noc a na programu jsou naprosto skvělé taneční písničky. Kluby jsou prostorné, takže i přes velký počet lidí, nejsou prostory nechutně přeplněné. Stať o klubech bych zakončila s pár poznatky asi takhle: pokud si vezmete nejkratší šaty, co máte, k nim high-heels  a nejste Britka, máte o společnost mužů, jež jsou již znuděni mladými Britkami, postaráno okamžitě; je sice paráda, že máte na kole světlo, ale pokud nejste schopni ujet ani  metr bez toho, aniž byste vybočili ze směru jízdy, a cesta vám trvá dvakrát tak dlouho, máte velkou šanci dostat pokutu od britských policistů.


Rodinka se pak slavně navrátila v neděli 21.8. pozdě večer. První mi do náruče skočila zlatíčko JoJo, pak i Scarlett a Gaby mě uvítaly vřelým hug. Jako poslední přišla Beve, měla jsem trochu strach, s jakou se po těch dvou týdnech objeví, ale naštěstí dojela s dobrou náladou a hned mi děkovala za to, v jak perfektním stavu je celý dům (ještě aby ne, vždyť všude bylo "Veroničino čisto"!!)

Chodím na jógu, večer poslouchám Nedvědy a je mi dobře... don't wanna go back!

Než jsem odjela, mamka mi řekla: "Hlavně se tam nezamiluj!". Bohužel, stalo se. Zamilovala jsem se do anglické krajiny, miluju Anglii. Asi bych nikdy nevěřila, že mě to třeba jen napadne, ale brečela bych pro to, abych tu mohla zůstat. I když Angličani mají své chyby a já jsem stále pyšná na to, že jsem vychovaná dle české výchovy, ta anglická atmosféra mě dokázala dokonale pohltit a já jsem v tom až po uši. Asi si nikdy úplně nesmířím s tím lidským údělem stále volit mezi alternativami a nechat tak osud pomale ale jistě malovat náš život. Na jedné straně je to milovaná Česká republika, moje rodina, všichni moji přátelé, škola,... místo, kam patřím; na druhé straně je to cizina, s jejími nekonečnými možnostmi, kde můžu začít noví život, krajina, kde se mé sny můžou stát skutečností. Miluju tu atmosféru města plného turistů a pouličních muzikantů, všude je živo, plno lidí... ale vy máte pocit, že sem patříte, že tu nejste cizí. Chodím po městě a usmívám se, usmívám se na všechny, usmívám se jen tak, pro sebe, protože mám radost ze života, který žiju a konečně si ho začínám užívat...

Nejsem tu moc dlouho, nejsou to ani dva měsíce, a za tu dobu jsem stihla potkat spoustu úžasných lidí z různých koutů Evropy - Polsko, Maďarsko, Švýcarsko, Německo, takže jsem vlastně převelice vděčná za něco jako je facebook. A jsem šťastná, za svoji angličtinu, jazyk, díky němuž nemají žádné dva národy k sobě daleko.

Tak mě napadá, že bych asi mohla zmínit, co je vlastně náplní mé práce tady. Prázdniny začínají v UK různě, většinou na soukromých školách dřív. JoJo a Scarlett prázdniny začaly až teprve 22. července. Do té doby můj den vypadal asi následovně: ráno jsem vstala přibližně 7.20, šla dolů na snídani, kde už většinou snídaly holky, dohlídla na ně a pak je poslala se nachystat. Mezitím jsem uklidila po snídani a nachystala je do školy. Beve je pak většinou do školy vezla o půl deváté autem, občas došlo i na ranní cycling. Já jsem je do školy sama vedla jen párkrát, většinou jsem zůstala doma a umyla nádobí, dala do pořádku kuchyň... dopoledne jsem většinou uklízela, odpoledne jsem se pak už spíš jen tak flákala, popřípadě udělala, co bylo třeba. Pro holky se pak jezdilo ve 3 odpoledne, vyzvedávala jsem je taky jen velice zřídka. Jak dorazily dom, jsem s nima udělala úkoly (pokud nějaký vůbec byly!) a pak jsme hrály hry nebo se ve většině případů koukaly na filmy. Večeře pak bývá zhruba v 8, někdy dřív, někdy později.
Teď jak mají děcka prázdniny je režim dne malinko odlišný. Nemusím vstávat brzo, ale je mi trapně se válet v posteli, takže většinou jsem dole už tak 8.30. Po snídani klasicky uklidím kuchyň a co je třeba a kolem oběda  jdeme s děckama něco dělat. Pokud s nimi Beve nemá žádné plány (jako třeba nákupy, návštěvy..), tak je program na mě. Většinou chodíme na piknik do parku - v Cambridge jsou naprosto skvělí parky, největší se jmenuje Jesus Green - nabalíme sandwiche, ovoce, zeleninu, deku a jedem. V parku pak trávíme celý odpoledne, snažím se je unavit, takže je nutím hrát fotbal nebo frisbee, ona Scarlett ten pohyb potřebuje jako sůl. Mnohdy jsem ale unavenější než oni :D