...bohužel i moje.. Je to sice už tři týdny, co jsem zpět v ČR, ale i tak dopíšu poslední příspěvek tohoto "příběhu". Příběhu, co neměl nikdy skončit...
Ten úplně nejposlednější týden v Cambridge byl ve znamení příprav na naši velkou rodinnou (dvoudenní) party ku příležitosti Tim´s and Beve´s 25. výročí sňatku. Beve z toho byla celá nesvá několik týdnů dopředu a čím víc se onen víkend s velkým V blížil, tím víc byla nervóznější. Já jsem se jí snažila samozřejmě všemožně pomáhat, dělala jsem i věci, které jsem normálně nemusela, za což mi taky stále dokola děkovala až mi to bylo nepříjemné. Do vlastního domu bych si taky nepozvala rozlehlé příbuzenstvo, aniž bych ho před tím vygruntovala, to dá rozum. Hlavní party den byl plánovaná na neděli, ale v sobotu odpoledne se již začalo sjíždět příbuzenstvo z větších dálek: Beve´s sister ( já to prostě česky neumím vyskloňovat!) Jill s manželem Johnem z Readingu, druhá Beve´s sister Valery, která bydlí na Isle of Wight, dva z Timových bratrů s manželkami, taky několik známých a sousedů z ulice. Nakonec se z "malé neformální oslavičky" stala regulérní coctail party, samozřejmě i s patřičným oblečením. Jediný štěstí, že jsem ještě v sobotu odpoledne (ostatně jako každou sobotu;) byla nakupovat a koupila si (mini) černé šaty na ramínka, takže jsem do společnosti snad 35 lidí dohromady bezvadně zapadla. Nejprve jsem se celkem takové nóbl smetánky trochu obávala, ale nakonec to byli všechno moc fajn lidi, se kterýma jsem se bavila celý večer. Překvapilo mě, jak moc toho ví například o historii České republiky... takový zájem bych u Angličanů vážně nečekala. Ovšem nejvíc v šoku jsem byla, když mi tolik lidí pochválilo mou angličtinu ;)
Večer nakonec dopadl bezvadně, dokonce přišla i Livy. Zde si dovolím malou vsuvku s vysvětlením: v pátek po večeři jsem já, Liv, Tim a Beve zůstali sedět a povídali si u vína a několika koktejlů; ty však byly tak dobré, až byly silné a všichni jsme se nehorázným způsobem opili. Bohužel u Tima to vyvolalo potřebu začít promlozvat do duše chudákovi Livy, což se zvrhlo v neskutečnou hádku mezi ní a Timem. Beve naštěstí už byla nahoře a já jsem měla taky dost, že jsem je nechala dole samotné s tím, že se to snad nějak uklidní. Ale dopadlo to tak, že Liv se asi ve dvě v noci sbalila a prostě odešla pryč. Celý druhý den jsem pak já a bve strávily voláním a smskováním Liv, jestli je v pohodě. Se mnou naštěstí aspoň komunikovala, takže se mi ji podařilo přesvědčit, aby se zase vrátila a byla tu s náma na party.
Většina hostů přespala v našem domě, někteří v hotelech a druhý den se pokračovalo velkou snídaní (tu jsem já vynechala) a volně se přešlo k barbeque a odpolednímu hodování. během dne dojela ještě zbylá část příbuzných, takže nás v celkovém součtu mohlo být tak 50. Upřímně musím říct, že takhle jsem se už dlouho nepřejedla... připadala jsem si jak nafouknutej balon, co každou chvíli praskne :D
No a v pondělí jsem ještě naposledy zajela do města. Musela jsem se důstojně rozloučit s mou milovanou Cambridge, se všemi těmi nádhernými colleges, parks, domy, obchůdky, lidmi. Naposledy jsem zašla s Martinou na kafe a scones, prošla si St. John´s College, podívala se k řece.
Navečer mě pak čekalo pozvání od rodiny do blízké hospůdky na good-bye-drink (jak jinak než Pimm´s ), večer pak následovala "poslední" večeře, focení, šampaňské... Abych nezapomněla, dostala jsem i takový malý leaving present: náramek na ruku Swarovski, ten mi udělal obrovskou radost.
Úterní ráno bylo ze všech nejhorší. Nejprve jsem se rozloučila s Gaby, která odcházela do školy jako první. Pak s Livy a nakonec jsem ještě jela se Scarlett a JoJo na kole do školy.. u školy pak proběhlo jedno z nejtěžších loučení v mém životě vůbec. Obě brečely a v potoku slz mi kladly na srdce, jak moc jim budu chybět a že si musíme co nejčastěji psát a chattovat...
Letadlo mi letělo 13:40 ze Stanstedu, takže jsme z domu vyrazili asi po 11, poté, co jsem se rozloučila s Elly (Xavier se ani neobtěžoval sejít dolů - že prý mu je špatně nebo co :D) . Ještě teď se divím ale, že jsem se vůbec zvládla sbalit, na kufrech jsem skoro seděla a snažila se je nějak zavřít. Na letišti jsem pak musela doplácet 1kg nad limit - 20 liber prosím pěkně!!! No a na loučení s Beve taky nikdy nezapomenu - spousta slz a obrovské upřímné hug. Dokonce i Tim měl na krajíčku.. Bylo to jak ve filmu, z něhož mě pak vytrhl celník u první kontroly, kdy jsem se musela skoro vysvlíct do naha a ještě si zout boty!
" And it hurts cause it´s true.." jak zpívají Mystery Jets. Nikdy bych si nemyslela, že mně bude Anglie tak moc chybět. Ale jsem jí za všechno moc vděčná - naučila jsem se spoustu věcí a především se naučila žít jinak - žít líp. V Tescu si kupuju garlic bread a doma piju čaj s mlékem. Příšernou českou gramatikou se snažím opět adaptovat na můj domov . Ale jde to ztěžka... Po nocích si prohlížím fotky, i když bych už dávno měla spát, a odpovídám na maily I miss you. A tak teď sním dál svůj sen, o životě kdesi jinde, v jiném světě, světě tak vzdáleném a přece tak blízkém. I miss you Cambridge!
