Po několikaměsíční pauze se opět navracím ke sdílení mých dojmů a zážitků ze života. Tentokrát z prostředí amerického kontinentu - konkrétně kanadské nejzápadnější provincie Britské Kolumbie. Stále si ještě připadám jako ve snu, že se všechno podařilo a já jsem opravdu tady, opravdu na AMERICKÉ půdě! Ale asi bych měla začít hezky pěkně popořádku, ať to má taky nějaký styl.
Už to bude skoro rok ( nejsem si přesně jistá, jestli to byla půlka března nebo později, ale na tom zas tak nesejde), kdy se na stránkách naší fakulty objevilo oznámení, že se otevírá výběrové řízení ke studiu na University of Victoria v Kanadě. Výběrové řízení trvalo pouze a jen jeden týden, času na rozhodování tedy moc nebylo. Já jako člověk absolutně nerozhodný jsem se nebyla sto rozhoupat, jestli do toho jít nebo ne. Naštěstí mi odpadly jakékoliv debaty a porady s rodinou, i když je to asi moc sobecké, tyhle věci si řeším mimo ně a většinou je stavím až k hotové věci (zatím to tak fungovalo 20 let a nikdy s tím problém nebyl... v patnácti to vypadalo asi takhle: "Mami, zítra odjíždím na týden na chatu x km daleko, kde není elektřina, teplá voda ani signál telefonu", po: "Za dva týdny odlítám do Anglie, sehnala jsem si tam brigádu"). Mlátil se ve mě pocit dobrodružna s pocitem strachu vydat se tak daleko. Největší problém byl asi ve financích. Neustále jsem si v hlavě propočítávala, jestli je vůbec reálné na to mít (jen orientačně: letenka skoro 30 tis., ubytování skoro 60 tis., od školy stipendium jen 40 tisíc, stav na účtu: cca 20 tis...). Nakonec jsem se prostě za pět dvanáct rozhodla to zkusit, vyplnila několik formulářů, oběhala studijní i zahraniční a pak asi za týden obdržela mail, že jsem byla přijata. Doma jsem to kupodivu řekla asi po týdnu, reakce byla taky v pohodě. Jen ještě pro upřesnění, univerzita je to v Kanadě, takže se opravdu NEJEDNÁ o Erasmus, protože ten se týká pouze Evropských států, což Kanada fakt není (ptalo se mě na to snad milion lidí a už mě to trošku vytáčelo, tak jsem to jen chtěla uvést na pravou míru), je to studium v rámi mezinárodních dohod mezi univerzitami, nemá to žádný speciální název nebo nějaký zastřešující program.
Abych si dala nějaký čas na sehnání aspoň nějakých financí, napsala jsem si ve Victorii jarní semestr od ledna do konce dubna, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba. Léto jsem strávila v Anglii, vydělala si pár korun, doma jsem si pak prosvištěla semestrem ( a to doslova!) a opět se vydala na cesty. (Z Anglie jsem se vrátila přesně 13.6. 2011, ČR jsem opouštěla cca ve 2 ráno 1.1. 2012). Podzim 2011 stál opravdu zato. Neustále jsem vyplňovala všemožné papíry, co nám posílali z UVIC, a pomale se připravovala na cestu. Jak asi všichni tušíte, do Kanady potřebují všichni občané ČR vízum (nově opět od roku 2009). Já jako student univerzity, který tam jede na méně než 6 měsíců, si může zažádat o návštěvnické vízum, tzn. že nemusí žádat o studijní povolení, což obvykle bývá dost komplikované a drahé. Moje žádost byla zpoplatněna "pouze" 105 Eury (zvolila jsem vícevstupové vízum, protože se určitě chci podívat do USA a s jednovstupovým za 50 Eur bych taky mohla skončit na nějakém mezinárodním prostoru uprostřed oceánu, protože by mě Kanada zpět nechtěla a USA by si mě nechat nemohla), které se musely vložit přímo v hotovosti na pokladně v ČSOB, doklad se pak přiložil k samotné žádosti. Existuje několik způsobů, kde a jak o žádost požádat. Jednak je ambasáda Kanady ve Vídni, jednak i v Praze. Zvolila jsem jednodušší verzi, tedy tu pražskou. Všechny dokumenty je tam možno přinést osobně (ale na počkání vám to vízum stejně nevystaví) nebo poslat poštou. Rozhodla jsem se pro variantu 2 a ve speciální obálce pro cenná psaní jsem poslala: několikastránkovou žádost o vízum, formulář o rodině, výpisy ze všech mých účtů za poslední tři měsíce, akceptační dopisy z UVIC, potvrzení o studiu, dvě pasové fotky a můj super nový pas s biometrickými prvky. Odpověď jsem kupodivu dostala už třetí den od odeslání: v úplně obyčejné obálce jsem našla zpět můj pas s vízovou nálepkou. Radost jsem měla obrovskou. Teď už jen zbývala letenka. S tou jsem nevím proč otálela dost dlouho, takže jsem ji nakonec kupovala až asi v půlce listopadu, dle čehož i vypadala cena: cca 27 tisíc i zpáteční.
Poslední věc byla nějak doklepat ten semestr tady ve škole. Inteligentně jsem si já suverén napsala celkem 9 předmětů a nedomyslela konec. Na radu paní D.G. z našeho Zahraničního oddělení jsem všem učitelům napsala srdceryvné emaily, jestli se můžeme nějak domluvit na dřívějším ukončení jejich předmětu. Doufala jsem, že aspoň u těch vedlejších předmětů jako bylo Prostorové plánování nebo Ekonomická geografie se s těmi chlápky nějak domluvíme na seminárce nebo něčem podobném. Omyl! Všichni, ale úplně všichni mi napsali, že budou vypisovat termíny v posledním týdnu semestru. Bohužel jim nějak nedošlo, že já těch zkoušek budu mít nějak víc. Nicméně jsem si řekla, že kreditů na postup mám dost a stačí mi udělat aspoň půlka předmětů. Učit jsem se začala až asi týden před zápočťákem (jak ostatně všechno, opět na poslední chvíli). Štěstí jsem měla víc než rozumu, všechny zkoušky jsem udělala, dodnes nevím jak. Začala jsem 12.12. a poslední zkoušku jsem měla 21.12., tedy 8 pracovních dnů. Výsledky sice nejsou nic moc, ale všechno mám zelené, což je to nejdůležitější!
Vánoce 2011 pro mě tedy byly po dlouhé době opět svátky klidu a pohody naprosto oproštěny od školy. Čěkaly mě jen přípravy na můj velkolepý odjezd z rodné hroudy naplánovaný na 1.1.
No comments:
Post a Comment