Než jsem odjela, mamka mi řekla: "Hlavně se tam nezamiluj!". Bohužel, stalo se. Zamilovala jsem se do anglické krajiny, miluju Anglii. Asi bych nikdy nevěřila, že mě to třeba jen napadne, ale brečela bych pro to, abych tu mohla zůstat. I když Angličani mají své chyby a já jsem stále pyšná na to, že jsem vychovaná dle české výchovy, ta anglická atmosféra mě dokázala dokonale pohltit a já jsem v tom až po uši. Asi si nikdy úplně nesmířím s tím lidským údělem stále volit mezi alternativami a nechat tak osud pomale ale jistě malovat náš život. Na jedné straně je to milovaná Česká republika, moje rodina, všichni moji přátelé, škola,... místo, kam patřím; na druhé straně je to cizina, s jejími nekonečnými možnostmi, kde můžu začít noví život, krajina, kde se mé sny můžou stát skutečností. Miluju tu atmosféru města plného turistů a pouličních muzikantů, všude je živo, plno lidí... ale vy máte pocit, že sem patříte, že tu nejste cizí. Chodím po městě a usmívám se, usmívám se na všechny, usmívám se jen tak, pro sebe, protože mám radost ze života, který žiju a konečně si ho začínám užívat...
Nejsem tu moc dlouho, nejsou to ani dva měsíce, a za tu dobu jsem stihla potkat spoustu úžasných lidí z různých koutů Evropy - Polsko, Maďarsko, Švýcarsko, Německo, takže jsem vlastně převelice vděčná za něco jako je facebook. A jsem šťastná, za svoji angličtinu, jazyk, díky němuž nemají žádné dva národy k sobě daleko.
Tak mě napadá, že bych asi mohla zmínit, co je vlastně náplní mé práce tady. Prázdniny začínají v UK různě, většinou na soukromých školách dřív. JoJo a Scarlett prázdniny začaly až teprve 22. července. Do té doby můj den vypadal asi následovně: ráno jsem vstala přibližně 7.20, šla dolů na snídani, kde už většinou snídaly holky, dohlídla na ně a pak je poslala se nachystat. Mezitím jsem uklidila po snídani a nachystala je do školy. Beve je pak většinou do školy vezla o půl deváté autem, občas došlo i na ranní cycling. Já jsem je do školy sama vedla jen párkrát, většinou jsem zůstala doma a umyla nádobí, dala do pořádku kuchyň... dopoledne jsem většinou uklízela, odpoledne jsem se pak už spíš jen tak flákala, popřípadě udělala, co bylo třeba. Pro holky se pak jezdilo ve 3 odpoledne, vyzvedávala jsem je taky jen velice zřídka. Jak dorazily dom, jsem s nima udělala úkoly (pokud nějaký vůbec byly!) a pak jsme hrály hry nebo se ve většině případů koukaly na filmy. Večeře pak bývá zhruba v 8, někdy dřív, někdy později.
Teď jak mají děcka prázdniny je režim dne malinko odlišný. Nemusím vstávat brzo, ale je mi trapně se válet v posteli, takže většinou jsem dole už tak 8.30. Po snídani klasicky uklidím kuchyň a co je třeba a kolem oběda jdeme s děckama něco dělat. Pokud s nimi Beve nemá žádné plány (jako třeba nákupy, návštěvy..), tak je program na mě. Většinou chodíme na piknik do parku - v Cambridge jsou naprosto skvělí parky, největší se jmenuje Jesus Green - nabalíme sandwiche, ovoce, zeleninu, deku a jedem. V parku pak trávíme celý odpoledne, snažím se je unavit, takže je nutím hrát fotbal nebo frisbee, ona Scarlett ten pohyb potřebuje jako sůl. Mnohdy jsem ale unavenější než oni :D
No comments:
Post a Comment